To, že se známe nebo dokonce spolu, ve vztahu nic neznamená. Neznamená to, že spolu budeme šťastní, udržíme si vzájemné sympatie a zůstaneme přáteli.
Ve vztazích je to často přesně naopak
Při vstupu do vztahu se dostáváme k velmi smutnému vývoji událostí. Trpíme a hromadíme křivdy. A pak se divíme, proč to všechno tak dopadlo? Mezi bližními hledáme viníky a samozřejmě je nacházíme.
Ale všechno to začíná tak krásně. Vstupujeme do vztahu s důvěrou, že budeme milovaní a budeme se jen užívat.
Po vytvoření vztahu tímto způsobem se zpočátku zdá, že jsme již dosáhli konečného bodu bezpodmínečného a zaručeného štěstí. A teď není třeba nic dělat.
Je někomu na začátku vztahu jasné, že bude muset zapracovat na něčem jiném? Vynaložit nějaké úsilí a napětí? Zdá se totiž, že vztahy budou fungovat samy.
Zvlášť, když si tak detailně vybíráme partnera a zkoumáme člověka ze všech stran. Kdo jiný si v takových chvílích říká: „No, není to tady moc dobré, ale zapracujeme na tom…“
…… víte, jak se trenér dívá na žáka.
Nikdy jsem se s takovými lidmi nesetkal. Možná Vy víte? Obvykle na to buď vůbec nemyslí, nebo už chtějí „ideálního“ partnera.
Ujišťuji Vás, že většina problémů ve vztazích je způsobena takovým nesouladem mezi očekáváním a realitou.
Už před vztahem můžeme snít o tom, jaký bude náš milovaný člověk a náš úžasný vztah. Taková vize je samozřejmě nádherná, když člověk ví, co chce.
Ale v těchto představách není žádný koncept všeho, čemu bude třeba čelit. A když se objeví realita, kde je bolest a smutek, strhne všechny ty hrady z písku, které jsme vytvořili.
- A je samozřejmě dobré, když začneme chápat, že musíme také pracovat na vztazích a budovat je.
- Je dobré, když pochopíme, že úspěch tohoto vztahu závisí hlavně na nás.
- V opačném případě se po neúspěších a zklamáních ve vztazích může člověk jednoduše stáhnout do sebe, s nenávistí a záští vůči svému bližnímu.